IC5146
Snímek:
30.9.2017
8" 2000mm f/10
D70a
15x6min ISO1600 bez CLS
15x7min ISO 1600 s CLS
celková doba expozice:3h15minut
Objekt:
Mlhovina Kokon je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená přibližně 3 100 světelných let. Katalog NGC ji popisuje jako shluk hvězd, které vytvářejí její světlejší a tmavší část. Velká centrální hvězda mlhoviny je odpovědná za vytvoření díry a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα. Stáří této hvězdy se odhaduje na 100 000 let a je tedy poměrně mladá. Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji blízko pouhým okem viditelné hvězdy Cygni, jasné otevřené hvězdokupy Messier 39 a otevřené hvězdokupy NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky. Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhající směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny. Na našem snímku je to oblast bez hvězd.
Jak vznikla tato mlhovina?
Uvnitř Zámotku je nově se vyvíjející otevřená hvězdokupa. Podobně jako jiné hvězdné kolébky, je i mlhovina Zámotek zároveň emisní, reflekční i absorpční mlhovinou.Ostatně to vše vidíte na obrázku:
červená mračna: emisní
modrý opar:reflexní
tmavé oblasti:absorpce
Spekulace založené na nedávných měřeních tvrdí, že hmotná hvězda ve středu snímku otevřela v existujícím molekulárním mračnu díru, skrze níž plyne většina zářícího materiálu. Hvězda, je nyní zdrojem energie většiny emitovaného i odraženého světla z této mlhoviny.
NGC7380
Snímek:
15.10. - 16.10.2017
8" 2000mm f/10
D70a
50x7min ISO1600 s CLS
15x5min ISO 1600 bez CLS
celková doba expozice:7h5minut
Objekt:
NGC7380 Wizard v souhvězdí Cefeus. Mlhovina obsahuje otevřenou hvězdokupu stejného označení. Podíváte-li se pozorněji na obrázek, rozeznáte klasický kouzelnický klobouk a kouzlící ručičku.
Hvězdokupa je součástí ještě většího a opticky neviditelného molekulárního oblaku označeného jako NGC 7380E. Tvoba hvězd začala zhruba před 4 miliony let. Energetické záření z hvězd započalo ionizovat zákrytová oblaka, která vytvořila oblast HII Sh2-142. Struktura oblaku HII má charakteristickou podobu s propletenými jasnými okraji a obloukovými drahami. Sh2-142 zaujímá rozlohu přibližně 140 x 75 světelných let a nachází se 10 400 světelných let od našeho slunce. Její rodový molekulární mrak, komplex NGC 7380E obsahuje přibližně 6000 až 15 000 slunečních hmot.
O víkendu 15.10.2017 jsem byl na návštěvě u dvorního Čaroděje krále bájné Etiopie Cefea, manžela královny Kasiopei a otce Andromedy. Nemám rád horko. Povídal jsem si s ním z úctyhodné dálky osmi tisíc světelných let. On je dost velký, sto světelných let. Stačilo se přiblížit asi na 88 let, abych ho dobře viděl. Povídali jsme si dlouho o tom, jak ve svém mlhavém a prašném království spřádá zárodky nových hvězd.
Pomalu je přivádí na svět jako mladé nezbedné jiskřičky. Ony mu jeho plášť rudě zabarvují emisí vodíku.Je to dokonalá symbióza. Tvoří hvězdy z mraků plynu a prachu, ze kterého on sám je stvořen. Jak hvězdy dospívají, tlakem jejich záření formují čarodějovu postavu k dokonalosti. Čas plynul rychle, brzy začalo svítat a čaroděj se pomalu rozplýval v modravém světle ranní oblohy.
Děkujeme ti, hezky jsme si popovídali a já si tě dovolil zvěčnit.
Za několik miliónů let totiž zmizíš.
Ale tvoje hvězdy budou téměř věčné.
NGC281 Pacman
Snímek:
16.11.2017 - 13.12.2017
8" 2000mm f/10
Korektor Starizona
D70a
12x5min ISO1600 bez CLS
20x6min ISO1600 s CLS
celková doba expozice:3h
Objekt:
Když se podíváte na kosmické mračno katalogizované jako NGC 281, tak můžete klidně minout hvězdokupu IC 1590. Přesto tato mladá hvězdokupa vznikla uvnitř této mlhoviny a její hmotné hvězdy dodávají všudepřítomné záři mlhoviny energii. Na portrétu NGC 281 vynikají v siluetě pro oči tak přitažlivé tvary, opracované sloupy a husté prachové globule, které erodují intenzivní, energetické větry a radiace z horkých hvězd v kupě. Pokud tyto prachové struktury přežijí dostatečně dlouho, tak by mohly být místy vzniku příštích hvězd. Mlhovina se pro svůj celkový hravý tvar nazývá Pacman (podle postavičky počítačových her), přičemž NGC 281 je asi 10 000 světelných let daleko v souhvězdí Kasiopeja (Cassiopeia). NGC 281 ve své odhadované vzdálenosti měří asi 80 světelných let.[www.astro.cz]
IC1805 Srdce & IC1795 Rybka
Snímek:
16.02.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
60x240 sec ISO1600 LPS-P2
Objekt:
Emisní mlhovina IC 1805 se rozkládá na téměř 200 světelných let a je směsicí mračen zářícího mezihvězdného plynu s tmavými mračny prachu ve vzdálenosti asi 7500 světelných let daleko v Perseově spirálním ramenu naší Galaxie. Tvary mračen opracovávají hvězdné větry a radiace z hmotných žhavých hvězd v nově zrozené hvězdokupě Melotte 15, která vznikla uvnitř mlhoviny teprve před 1,5 milióny let.Tuto krásnou strukturu tvořenou prachovými komíny jsme vyfotili minuý rok pomocí 20cm zrcadla, které nám poskytlo detajlní pohled na tuto hvězdnou školku.
Zorné pole tohoto snímku zabírá kosmickou rybičku závojnatku, která využívá Srdíčko jako svou ocasní ploutev.
Zorné pole na obloze zabírá asi dva stupně, neboli čtyři úplňky.
Kosmické srdce se nalézá v souhvězdí Kasiopeja (Cassiopeia), což byla chlubivá mýtická královna Etiopie .
M45 Plejády
Snímek:
08.03. - 22.03.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
72x300 sec ISO1600 LPS-P2
Objekt:
Plejády nazývané také Kuřátka, Sedm sester, je mladá, otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka. Setkáme se s nimi v mnoha mytologiích, kde působily jako samostatné souhvězdí a pomáhaly určovat chronologické cykly. Japonský název Plejád je Subaru.
Nachází se ve vzdálenosti kolem 380 světelných let a zaujímají prostor o rozměru 20 světelných let. Pouhým okem můžeme vidět 6 až 10 hvězd, ale ve skutečnosti je jich přes 1 000. Nejjasnější je Alcyone, která má svítivost 795krát větší než Slunce. Velmi zajímavá je i hvězda Pleione, která má zářivý výkon asi 50krát větší než Slunce a kolem své osy se otočí jednou za sedm hodin. Vlivem vzniklé odstředivé síly z ní uniká horký plyn, což způsobuje, že Pleione nepravidelně mění svou jasnost od 4,8 do 5,5 magnitudy. Mezi další velmi jasné hvězdy patří Maia, Atlas, Electra, Merope, Taygeta, Calaeno a Asterope. Jejich světlo je odráženo modrými prachovými reflexními mlhovinami.
Mezihvězdná látka, která halí toto seskupení hvězd je látka, která hvězdokupou pouze prochází. Mnozí vědci si před mnoha lety mysleli, že právě z této látky Plejády vznikly. Tato látka jimi pouze prochází – za několik tisíc let budou Plejády bez této mezihvězdné hmoty.
IC443 Medůza
Snímek:
06.04. - 08.04.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
74x300 sec (6 hodin) ISO1600 IR/UV blok Hutech
Objekt:
Na snímku je zachycena slabá mlhovina Medúza. Na nebeské klembě je ukotvená hvězdou Propus (Eta Geminorum), tvořící chodidla nebeských dvojčat "Blíženců". Mlhovina Medúza je jasnější emisní oblouk s vybíhajícími úponky. Tato kosmická medúza je součástí zbytku supernovy IC 443 ve tvaru bubliny, což je rozpínající se mračno trosek po výbuchu hmotné hvězdy. Světlo z této exploze poprvé zasáhlo Zemi před více než 30 000 lety. Stejně jako u M1 Krabí mlhovyny,je v jejím středu neutronová hvězda, zbytek zhrouceného jádra vybuchlé hvězdy. Nad Medůzou zasahuje emisní mlhovina katalogizovaná jako IC 444. Medúza je asi 5000 světelných let daleko. A její průměr zabírá asi 300 světelných let.[astro]
M101 Větrník
Snímek:
02.05. - 12.05.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
35x300 sec ISO1600 IR/UV blok Hutech
Objekt:
Na obrázku je skupina galaxií M101, pojmenovaná podle nejjasnější galaxie M101.Skupina galaxií M101 je volná skupina galaxií v souhvězdí Velké medvědice vzdálená od nás přibližně 15 milionů ly.Skupina tvoří spolu s dalšími blízkými skupinami Místní nadkupu galaxií. Na obrázku můžete kromě M101 vidět další galaxie ze skupiny. Představují je malé doutníkové objekty, nebo rozmazané hvězdy. Pokud bychom z obrázku vymazali hvězdy, tak bychom viděli, jak vypadá pohled do vesmíru mimo naší Mléčnou dráhu. Pokochejte se pohledem na krásný ostrov a buďte si jisti, že jestli je tam zlato a řeky plný ryb tak nikdo z nás se jich nedotkne !
M81, M82 Bodeho galaxie
Snímek:
01.04. - 15.05.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
35x300 sec ISO800 IR/UV blok Hutech
Objekt:
je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice, která byla objevena Johannem Elertem Bodem 31. prosince 1774 společně s nedalekou galaxií M82. Obě galaxie jsou spolu s NGC 2403 nejjasnějšími členy skupiny galaxií M 81. M81 je od Země vzdálená 12 Mly a se svou magnitudou 6,9 a úhlovými rozměry 24,9'x11,5' patří mezi nejvýraznější galaxie.
M81 je díky své blízkosti k Zemi velmi jasnou galaxií a za podmínek velmi příznivých astronomickému pozorování může být pozorována i obyčejným triedrem. Malé dalekohledy o průměru 60 až 80 mm ji ukážou jako světlou skvrnu dlouhou několik úhlových minut a protaženou od severo-severozápadu na jiho-jihovýchod. Střední dalekohled s průměrem 150 mm umožní pozorovat nějaké podrobnosti jádra, které je mnohem jasnější než okrajové oblasti, rozplývající se postupně v jasu oblohy. Dalekohledy o průměru 250 až 300 mm pak ukážou i základní tvar ramen jako proměnný jas hala kolem jádra.[6] Na fotografiích s dlouhou závěrkou nebo složených fotografiích je v okolí M81 a M82 vidět široká síť propletených mlhavých vláken - tato rozsáhlá soustava plynu a tmavého prachu je spojena i s mlhovinami, které patří k Mléčné dráze.
M82 je možné najít 35' severně od M81 a 45' jihovýchodně od M81 se nachází o něco slabší galaxie NGC 3077. Třetí výrazný člen této skupiny galaxií, NGC 2403, leží až v sousedním souhvězdí Žirafy.
Galaxie M81 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.[WiKi]
NGC6069 Řasy - Koště čarodějnice
Snímek:
19.7. - 21.7..2018
Meade SCT 8" f/10
Starizona flattener 0.75x
D70a
57x300 sec ISO1600 LPS-D1 Hutech
Objekt:
emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená přibližně 1 470 světelných let. Spolu s NGC 6974, NGC 6979, NGC 6992, NGC 6995 a IC 1340 dohromady vytváří mlhovinu Řasy.
Mlhovina Řasy (také známá jako Řasová mlhovina, Závojová mlhovina, anglicky Veil Nebula nebo Caldwell 33 a 34) je oblak zahřátého a ionizovaného plynu a prachu, který vidíme jako emisní mlhovinu v souhvězdí Labutě. Mlhovina je tvořena viditelnými částmi Smyčky v Labuti (zdroj rádiového záření W78, nazývaný také Sharpless 103), což je velký a poměrně slabý pozůstatek supernovy. Výchozí supernova vybuchla před asi 5 000 až 8 000 lety a zbytky se od té doby rozšířily na plochu přibližně 3 úhlových stupňů, což odpovídá šestinásobku průměru Měsíce v úplňku. Vzdálenost mlhoviny není přesně známa, ale data z vesmírného teleskopu Far Ultraviolet Spectroscopy Explorer (FUSE) ukazují vzdálenost 1 470 světelných let.
Hubbleův vesmírný dalekohled zachytil několik snímků této mlhoviny. Rozbor spektra záření mlhoviny vykazuje přítomnost kyslíku, síry a vodíku. Mlhovina je jedním z nejjasnějších a největších objektů na obloze v oboru rentgenového záření.
NGC6888 Srpková mlhovina
Snímek:
05. - 08.2018
TS130Q f/5
D6a
70x300 sec ISO1600 LPS-D1 Hutech
Objekt:
Emisní mlhovina v Labuti vzdálená přibližně 4 700ly. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolf-Rayetovy hvězdy WR136,
který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety.
Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty,
při kterých vyzařuje rentgenové záření.
který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety.
Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty,
při kterých vyzařuje rentgenové záření.
Prosím všimněte si okolí této emisní mlhoviny. Samotná se nachází uvnitř obrovského vodíkového pole, které vytváří zářící rudá oblaka.
Oblast je tak velmi úrodná a obsahuje miliardy hvězd. Hvězd je tolik, že samotná NGC6888 je v nich zahalena. Abychom ji takto viděli, musely být hvězdy softwarově potlačeny.
NGC7023 Iris
Snímek:
07. - 10.2018
TS130Q f/5
D6a
375x300 sec ISO800 LPS-D1 Hutech
Objekt:
Tato kosmická mračna rozkvětla 1300 světelných let daleko v úrodných hvězdných políchsouhvězdí Cepheus. NGC 7023 neboli mlhovina Kosatec není jen mlhovinou, která vyvolává představu květin. Tento hloubkový teleskopický snímek předvádí rozsah barev a symetrií mlhoviny Kosatec ponořené do okolních polí mezihvězdného prachu. Uvnitř samotného Kosatce prašný materiál obklopuje žhavou, mladou hvězdu. Dominantní barvou jasné reflexní mlhoviny je modrá, která je charakteristická pro prachová zrna odrážející světlo hvězd. Centrální vláknareflekční mlhoviny září i slabou červenou fotoluminiscencí, jelikož prachová zrna efektivně měníneviditelné ultrafialové světlo hvězd na viditelné červené světlo. Infračervená pozorování ukazují, že tato mlhovina obsahuje komplexní uhlíkové molekuly známé jako PAHs. Pěkné okvětní lístky mlhoviny Kosatec měří asi šest světelných let. Malebné zorné pole na obloze zabírá téměř pět úplňků.
M31
Snímek:
11.2018
TS130Q f/5
D6a
125x300 sec ISO800 LPS-D1 Hutech
Objekt:
Galaxie v Andromedě je největší galaxie z Místní skupiny galaxií, která také obsahuje naši Mléčnou dráhu, Galaxii v Trojúhelníku a přibližně 30 dalších menších galaxií.
Pozorováním Spitzerova vesmírného dalekohledu bylo zjištěno, že v galaxii M31 se nachází bilion hvězd, což je nejméně dvojnásobný počet hvězd Mléčné dráhy, jejichž počet se odhaduje na 200 až 400 miliard.
Hmotnost galaxie v Andromedě se odhaduje na 7,1×10na11ctou Sluncí. Očekává se, že M31 a Mléčná dráha se za 3,75 miliardy let začnou spojovat a pravděpodobně vytvoří obří eliptickou galaxii.
Hmotnost galaxie v Andromedě se odhaduje na 7,1×10na11ctou Sluncí. Očekává se, že M31 a Mléčná dráha se za 3,75 miliardy let začnou spojovat a pravděpodobně vytvoří obří eliptickou galaxii.
Galaxie má zdánlivou hvězdnou velikost 3,4m, je jedním z nejjasnějších objektů Messierova katalogu, lze ji spatřit pouhým okem za bezměsíčné noci, i při pohledu z oblastí s malým světelným znečištěním.
V článcích o této galaxii se uvádí, že ač je největší v Místní skupině, není nejhmotnější. Nejhmotnější je prý Mléčná dráha. Obsahuje nejvíce temné hmoty.
Jsem odpůrcem temné hmoty.
V článcích o této galaxii se uvádí, že ač je největší v Místní skupině, není nejhmotnější. Nejhmotnější je prý Mléčná dráha. Obsahuje nejvíce temné hmoty.
Jsem odpůrcem temné hmoty.
Připadá mi, že současní vědci se tímto médiem zaštiťují, aby nemusely příliš přemýšlet nad zákonitostmi pohybu hvězd v galaxiích.
Tuto teorii lze přirovnat k hledání třídního nepřítele. Když matematické modely nevycházejí, dosadí se temná hmota (svede se to na něco na co nelze ukázat).
Jsem rád, že můj laický náhled na tento problém nebude úplně zcestný. Řada vědců se pomalu osměluje a začíná ukazovat na pochybnost této teorie.
Jsem rád, že můj laický náhled na tento problém nebude úplně zcestný. Řada vědců se pomalu osměluje a začíná ukazovat na pochybnost této teorie.
Pokud do modelů pohybu hvězd v galaxiích aplikují tzv. MOND (Modified Newtonian dynamics) teorii, výsledky se optimisticky přibližují k pozorování.
Tak se snad začíná blýskat na lepší časy.
Tak se snad začíná blýskat na lepší časy.
46P/Wirtanen
Snímek:
18.12.2018
TS130Q f/5
ASI094MC
154x50 sec Gain:234
Objekt:
je kometa s oběžnou dobou 5,44 roku, která byla objevena 17. ledna 1948 americkým astronomem Carlem A. Wirtanenem (jehož jméno nese), při jeho pozorování na Lickově observatoři. Kometa náleží do Jupiterovy rodiny komet s krátkoperiodickým oběhem a průměr jejího jádra byl stanoven na cca 1,2 km [wiki].
M33
Snímek:
01.12.2018 - 05.02.2019
TS130Q f/5
ASI094MC
141x300 sec Gain:0
Objekt:
Tentokrát jde o M33, krásný gravitační stroj.
Nádherně symetrický a vyvážený mechanismus, který stáčí gigantické množství hmoty do spirálních ramen. Ramena postupně přecházejí v akreční disk,
ve kterém se hybnost přeměňuje v tepelnou energii z důvodu mohutného tření elementárních částic ve stále houstnoucím prostředí před branou horizontu událostí.
Následuje modrý záblesk způsobený Machovým efektem, kdy světlo ztrácí rychlost a hmota padající za horizont ji naopak nabírá.
Pak už nic!
Čas se zastavil.
Černá díra.
Galaxie v Trojúhelníku je spirální galaxie typu SA vzdálená přibližně 3 milióny ly od Země v souhvězdí Trojúhelníku. Je katalogizována také jako Messier 33.
Galaxie v Trojúhelníku je třetím největším členem MSG, která zahrnuje naši galaxii, Andromedu a přibližně 30 dalších menších galaxií. Je to jeden z nejvzdálenějších objektů viditelných za příznivých podmínek pouhým okem.
Pozorovatel však musí mít velice dobrý zrak a musí být mimo dosah jakéhokoliv osvětlení.
Prosím, prohlédněte si detailně vesmír okolo galaxie. Mezi hvězdami, které patří do naší galaxie, lze pozorovat mnoho dalších galaxií. Ty jsou ovšem již miliardy let daleko. Nicméně jsou to ty samé mechanismy, jako je ten náš, nebo M33.
IV434 Koňská hlava
Snímek:
leden, únor, březen 2019
TS130Q f/5
ASI094MC
163x200 sec Gain:0
Objekt:
Tentokrát jde o výsledky elektro magnetického stroje. Stroj "Sochař" vytesal do prachu notoricky známou Koňskou hlavu.
A protože má v ateliéru velkou zimu, zapálil si jaderný oheň. Tím je mlhovina Plamínek. A jak tu hlavu vytesal? Velice jednoduše. Do správného místa umístil hvězdu HIP 26694.
Roztočil ji, a ta svým magnetickým polem dodala správné křivky a elektrickým to vše urychlila.
Aby to netrvalo věčně, jen asi milión let.
Vše pak ještě podbarvil červenou barvou z excitace vodíku.
Vlevo pod hvězdou Alnitak (levá hvězda Orionova pásu) se nachází Plamínek. Jedná se o excitovaný vodík smísený s prachem. Středový tmavý pruh mezihvězdného prachu ukrývá zdroj ohně, kupu horkých, mladých hvězd. Nicméně celé zorné pole je pokryté prachovými mračny, červeným vodíkem a modrými reflexními mlhovinami.
Prosím pokochejte se tímto uměleckým dílem přírody.
Mlhovina je od nás vzdálena 1 500 světelných let a je součástí Mlhoviny v Orionu.
Markarian's Chain
Snímek:
únor, březen,duben 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
314x300 sec Gain:50-100
Objekt:
Markarianův Řetízek je pás galaxií, které patří do Kupy galaxií v Panně. Při pohledu ze Země tyto galaxie leží podél hladce prohnuté křivky. Průměrná vzdálenost je 60M ly.
Kupa je stlačeným útvarem obsahujícím přibližně 2 000 členů. Kupa tvoří jádro větší Místní nadkupy galaxií, jejímž okrajovým členem je i Místní skupina galaxií, kam patříme i my. Kupa se dá rozdělit na alespoň tři výrazné soustavy soustředěné kolem tří velkých galaxií: M87, M49 a M86.V okolí M87 převažují eliptické a čočkové galaxie a ve směru výtrysku (viz. níže) probíhá celou kupou pomyslná osa, podél které je seřazeno mnoho eliptických galaxií (řetízek).Kupa má řídkou plynnou atmosféru (šum na pozadí snímku), která vysílá rentgenové záření a jejíž teplota klesá směrem ke středu, kde se nachází M87. Řetízek se skládá z galaxií různých typů. Jsou zde zastoupené hlavně eliptické, spirální, ve středu ta barevná je nepravidelná. Její jméno je NGC4438, zdeformovala se po srážce se sousední eliptickou. Vlevo nahoře je M87, tam jsme (pozemšťané) vyfotili poprvé černou díru, tedy obrys horizontu událostí. Nejde to udělat přesně, světlo je gravitačním bucharem zakřivené již dávno před ním.
Pokud se pozorně podíváte do středu M87 na obrázku, uvidíte jasnou čárku směřující na 5. hodinu. To je výtrysk plazmatu vyhřezlého z akrečního disku černé díry. Jde o uvolnění tepelné energie, která vzniká třením v houstnoucím prostředí disku.
Elektrony ve výtrysku jsou urychleny téměř na rychlost světla. jejich celková energie je 5,1×1056 erg (1 erg je energie potřebná na vyzvednutí tělesa o hmotnosti 1 mg do výšky 1 cm v g=9.8). Přepočtem na GW, ale je to 5,1×1039. To vše způsobuje opravdu masivní černá díra. Ta má na svědomí i to, že tato galaxie neobsahuje příliš mnoho hvězdotvorných oblastí známých např. od nás (Mléčné Dráhy). Gama záření a gravitační vlny zahřívají okolní materiál a ten není schopen vychladnout.
Podrobně si prohlédněte obrázek. Objevíte mnoho falších galaxií různých tvarů.
Markarianův řetízek představuje ledabyle odhozený diamantový náhrdelník proti světlu hvězd. Mladá dáma chtěla vidět, jak se blyští. Děkuji paní Umancové za toto hezké přirovnání.
M13
Snímek:
červen 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
163x120 sec Gain:101
Objekt:
Messier 13 je kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom sir Edmund Halley v roce 1714.
Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 150 světelných let. Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let.
Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.
Pro mě je tento objekt jeden z nejkrásnějších hned po galaxiích. A představa, že jde o pamětníky počátku tohoto světa, tuto krásu umocňuje.
Vesmír vznikl před 13,8miliardami let.
M13 je stará 11,6 miliardy let.
Země vznikla před 4,5 miliardami let.
Život na zemi je 3,5 miliard let.
Člověk je tu na návštěvě 2 milióny let.
NGC6992
Snímek:
červen - červenec 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
198x300 sec Gain:101
Objekt:
Řasy jsou oblak zahřátého a ionizovaného plynu a prachu, který vidíme jako emisní mlhovinu v souhvězdí Labutě.
Mlhovina je tvořena viditelnými částmi Smyčky v Labuti, což je velký a poměrně slabý pozůstatek supernovy.
Výchozí supernova vybuchla před asi 5 000 až 8 000 lety a zbytky se od té doby rozšířily na plochu přibližně
3 úhlových stupňů, což odpovídá šestinásobku průměru Měsíce v úplňku.
Vzdálenost mlhoviny není přesně známa, odhaduje se na 1470 světelných let.
Rozbor spektra záření mlhoviny vykazuje přítomnost kyslíku, síry a vodíku.
Mlhovina je jedním z nejjasnějších a největších objektů na obloze v oboru rentgenového záření.
Několik informací k fotografii:
Fotku je nutné prohlédnout aspoň v 50% velikosti, pak teprve vynikne její hloubka a detailnost.
Rozlišení je úctyhodných 6872x4850(po seříznutí, původní velikost 7376x4928),
velikost jedné buňky je 4,88 mikrometru,
je na ni zachyceno 79 800 hvězd,mezi hvězdami naleznete řádku galaxií z hlubokého vesmíru.
Vzhledem k tomu, že pohled snímku směřuje kolmo na osu rotace naší galaxie (skrz Mléčnou dráhu), je nutno si uvědomit jak i tento zdánlivě zcela vyplněný prostor je řídký a průhledný.
IC1396
Snímek:
červenec 2019
Sigma 135/2.8
Canon
198x300 sec Gain:101102x5min, ISO800
Objekt:
IC 1396 je velká emisní mlhovina v souhvězdí Cefea . Nachází se pod spojnicí hvězd alfa a zeta Cephei a je v ní i proměnná hvězda Erak . Mlhovina zabírá oblast s průměrem několik stovek světelných let a její světlo k nám letí asi 3 000 let.
Na noční obloze je její zdánlivý průměr desetkrát větší než průměr Měsíce v úplňku , což je 170' (5 °). Má celkovou magnitudu 3,0, ale je taková roztažená, že pouhým okem nemáme šanci ji vidět. Hmotnost mlhoviny je odhadována na 12 000 hmotností Slunce . Mlhovinu vzbuzuje k záření zejména velmi hmotná a velmi mladá hvězda HD 206267 uprostřed oblasti. Hvězdu obklopují ionizované mraky vytvářející kolem ní ve vzdálenosti 80 až 130 světelných let prstencový útvar. Jsou to zbytky molekulárního mraku, ze kterého se zrodila hvězda HD 206267 a další hvězdy v této oblasti, které spolu tvoří hvězdokupu s označením Tr37 . Dále od centrální hvězdy jsou pásma tmavého a chladného materiálu. Známou částí mlhoviny je obrovský tmavý molekulární mračno pojmenován mlhovina Sloní chobot. Její tvar vymodeloval hvězdný vítr z HD 206267.[wiki]
OU4 v SH2-129 Oliheň
Snímek:
Srpen, září, říjen 2019
TS501, TS130
ASI094MC+ASI1600
375x300 sec RGB Gain:101 -7°C
237x300 sec OIII Gain:139 -15°C
Objekt:
Opět uběhl měsíc a v emailových schránkách poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, proběhla komunikační smršť. Z ní se nakonec vyloupla vítězná fotografie České astrofotografie měsíce za září roku 2019. A s ní i její autor, Zdeněk Vojč. Ten si za svůj cíl vybral nebeský objekt OU4, který je však znám i pod mnohem poetičtějším jménem „Oliheň“.
Již jsme si zvykli na to, že rozmanité astronomické objekty nalezneme v rozmanitých astronomických katalozích. Známe tak katalog Messierův (M), Nový všeobecný katalog (NGC), katalogy 2MASS, Abell, NED, SAO či třeba SDSS. Ovšem katalog OU se většině katalogů poněkud vymyká. Je spojen se jménem švýcarského amatérského astronoma Nicolase Outterse, který také mlhovinu Oliheň v roce 2011 objevil.
Tato velmi slabá mlhovina svítí modrozelenou emisí dvakrát ionizovaných atomů kyslíku. Celá mlhovina je obklopena červeně zářícím vodíkem, který tvoří další mlhovinu, tentokrát pojmenovanou Netopýr, katalogově pak Sh2-129. Na snímku z ní vidíme pouze nejvnitřnější část. Katalog Sh (Sharpless catalogue) obsahuje 313 emisních oblastí H II a poprvé byl vydán v roce 1953 se 142 objekty. Poslední edice vyšla v roce 1959 a obsahovala 312 objektů. Jejím autorem byl americký astronom Stewart Sharpless.
Mlhovina Oliheň, byť slabá, zabírá na obloze více než 1 stupeň, tedy 2 měsíční úplňky. Pokud se potvrdí předpoklad, že je spolu s mlhovinou Netopýr ve vzdálenosti 2300 světelných let, je její skutečný průměr 50 světelných let, čímž se řadí k největším bipolárním mlhovinám.
Podle posledních výzkumů se zdá, že Oliheň vznikla jako výsledek obrovského výronu plynu z centrální skupiny tří masivních hvězd, katalogizovaných jako HR8119, z nichž největší je 32 krát větší než naše Slunce. Emise kyslíku pak nastává v místech, kde vyvržený materiál koliduje s okolními plynnými oblaky. Označení HR je celým jménem Harvard Revised Photometry Catalogue a obsahuje všechny hvězdy jasnější než 6,5 magnitud na obou polokoulích oblohy.
Obě mlhoviny se nacházejí v souhvězdí Kefea, které sice u nás vůbec nezapadá, je tzv. cirkumpolárním souhvězdím, ovšem na obloze není příliš výrazné. Jeho nejjasnější hvězdou je Aldemarin (Alfa Kefea). Díky precesnímu pohybu Země bude okolo roku 7500 našeho letopočtu sloužit našim potomkům jako polárka.[ČAS]
IC1396 - Sloní Chobot
Snímek:
listopad, prosinec 2019
TS501, TS130
ASI094MC+ASI1600
118x180 sec RGB Gain:101 -7°C
191x190 sec Ha Gain:139 -15°C
Objekt:
Mlhovina Sloní chobot se vine komplexem IC 1396 s emisní mlhovinou a mladou hvězdokupou ve vysoko letícím souhvězdí Cepheus. Kosmický sloní chobot je přes 20 světelných let dlouhý.
zanořená, tmavá mračna ve tvaru úponků obsahují surový materiál ke vzniku hvězd a skrývají uvnitř protohvězdy. Poměrně slabý komplex IC 1396 pokrývá na obloze velkou oblast přes 5 stupňů a je ve vzdálenosti téměř 3000 světelných let.[ČAS]
NGC1333
Snímek:
leden, únor 2020
TS501
ASI094MC
269x300 sec RGB Gain:101 -7°C
Objekt:
Tato oblast až na modrým světlem prozářenou část obsahuje temná mračna, která odrážejí tak málo světla, že každých 25 sekund dopadne na pixel kamery jeden foton.
Pro vykreslení obrazu bylo nutné exponovat celkovou dobou 45hodin. To je 538 snímků po pěti minutách. Každý snímek musíte zkontrolovat a případně provést korekci zaostření soustavy.
To pak každý snímek má cenu zlata.
Objevil ji již v roce 1855 Eduard Schönfeld refraktorem o průměru 7,6 cm.
Je součástí obrovského molekulárního oblačného komplexu Perseus OB2.
Jedná se o jednu k nám z nejbližších hvězdných porodnic, bohatou na velmi mladé hvězdy.
V samotné mlhovině NGC 1333 bylo objeveno 36 Herbig-Haro objektů. Jsou to malé, mlhovinám podobné objekty,
které vznikly v důsledku krátké, jen několik tisíc let trvající etapy života mladé hvězdy, když hvězda z oblastí pólů vyvrhuje plyn rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu.
Některé z těchto objektů naleznete i na snímku v podobě malých červeně zářících mlhovinek uvnitř objektu.
Sama NGC 1333 je pravděpodobně mladší než milión let a leží od nás přibližně 1000 světelných let. Intenzivní modř útvaru je obklopena, mimo jiné,
množstvím temných mračen, jako je například objekt B 205 Barnardova katalogu mlhovin, jež přímo navazuje na modrou mlhovinu.
Ostatně celá oblast je poseta temnými mračny prachu a plynu, projevujícími se jemnými odstíny od tmavě hnědé až po černou, protkané jemnou červení svítícího vodíku.
Ten získává ke svému záření energii z hvězdného větru nedávno vzniklých mladých hvězd. [ČAM]
M101
Snímek:
duben 2020
TS150
ASI094MC
269x300 sec RGB Gain:101 -7°C
Objekt:
Messier 101 (také galaxie Větrník, M101 nebo NGC 5457) je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice s magnitudou 7 a je vzdálená 27 miliónu let. M101 je v porovnání s Mléčnou dráhou značně rozsáhlejší galaxií. Hmotnost jejího disku byla odhadnuta na řádově 100 miliard hmotností Slunce a její galaktická výduť má hmotnost přibližně 2,7 miliard hmotností Slunce. Celkem tato galaxie obsahuje přinejmenším bilion hvězd a přibližně 100 miliard z nich může být svým stářím a teplotou podobných Slunci.[wiki]
M51
Snímek:
květen 2020
TS150
ASI094MC+ASI6200
100x300 sec RGB Gain:101 -7°C, 100x300 sec L Gain:100 -15°
Objekt:
Vírová galaxie (také Messier 51, M51 nebo NGC 5194) je známá spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Má výrazná spirální ramena, úhlovou velikost 11,2'x6,9' a hvězdnou velikost 8,4. Objevil ji Charles Messier 13. října 1773. Leží ve vzdálenosti asi 23 milionů světelných let. Když na jaře roku 1845 William Parsons objevil spirální tvar jejích ramen, stala se vůbec první galaxií s rozpoznanou spirální strukturou. Jedná se o jednu z nejznámějších galaxií na obloze vyhledávanou mnoha amatérskými astronomy. Lze ji pozorovat už v triedru.
M51 má průvodce, se kterým se vzájemně gravitačně ovlivňuje. Tento průvodce má označení NGC 5195, úhlové rozměry 5,8'x4,6' a hvězdnou velikost 9,6. V případě popisu jednotlivých členů této dvojice se hlavní galaxie někdy označuje M51A a doprovázející galaxie NGC 5195 se pak označuje M51B.[wiki]
Rozsypaná nažloutlá rýže v okolí jsou galaxie vzdálené několik miliard světelných let. To znamená, že tento snímek nahlíží téměř k okraji vesmíru.
NGC7635 - Bublina
Snímek:
srpen,září 2020
TS150
SI6200
84x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 119x300 secc Ha+OIII Gain:100 -15°
Objekt:
NGC 7635, v angličtině známá jako Bubble Nebula (mlhovina Bublina) nebo také Caldwell 11 či Sharpless 162, je emisní mlhovina v souhvězdí Kasiopeji. Při pohledu ze Země se nachází nedaleko otevřené hvězdokupy Messier 52. Mlhovinu mění do tvaru bubliny hvězdný vítr z mladé horké hmotné centrální hvězdy s označením SAO 20575 a spektrální třídu O.
Mlhovina je od Země vzdálená přibližně 7 860 ly. Mlhovina se nachází blízko molekulárního mračna, které brzdí rozpínání bubliny a způsobuje její zvlnění. Přitom je toto molekulární mračno ionizováno centrální hvězdou a díky tomu také září. Kvůli brzdění rozpínání bubliny molekulárním mračnem se centrální hvězda nenachází přímo uprostřed bubliny.[wiki]
IC5146 - Kokon
Snímek:
září, říjen 2020
TS150
SI6200
174x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 119x300 secc Ha+OIII Gain:100 -15°
Objekt:
Mlhovina Kokon (také známá jako IC 5146, Sh2-125 nebo Caldwell 19) je otevřená hvězdokupa s emisní mlhovinou v souhvězdí Labutě. Samotná otevřená hvězdokupa má označení Cr 470 a její hvězdná velikost je 7,2.
Od Země je vzdálená přibližně 3 100 světelných let. Index Catalogue ji popisuje jako mlhovinu, která má uprostřed hvězdu s magnitudou 9,5. Tato velká ústřední hvězda je odpovědná za vytvoření díry v mlhovině a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα. Stáří této hvězdy se odhaduje na několik set tisíc let a je tedy poměrně mladá.
Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji jihovýchodně od pouhým okem viditelné hvězdy π² Cygni, mezi jasnou otevřenou hvězdokupou Messier 39 a otevřenou hvězdokupou NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky. Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhá směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny Kokon.
NGC281 - Pacman
Snímek:
listopad 2020
TS150
SI6200
150x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 100x300 secc Ha+OIII Gain:100 -15°
Objekt:
Pacman (NGC281) je rušným místem vznikání hvězd. Mezi nápadné charakteristiky patří malá otevřená hvězdokupa a difuzní červeně zářící emisní mlhovina, velké pásy plynu a prachu a husté uzlíky prachu a plynu, ve který se mohou stále tvořit hvězdy.
Otevřená hvězdokupa IC 1590, která je vidět u středu, vznikla teprve v několika posledních miliónech let.
Nejjasnějším členem této kupy je ve skutečnosti vícenásobná hvězdná soustava, jejíž světlo pomáhá ionizovat plyn v mlhovině a způsobuje všudypřítomnou červenou zář.
Mlhovina dostala jméno Pacman podle postavičky v počítačové hře uvedené v roce 1980 a nachází se ve vzdálenosti asi 10 tisíc světelných let.
NGC1931 - Spider nebula
Snímek:
únor březen 2021
TS150
ASI6200
60x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 60x300 secc Ha
bin 2x2
Objekt:
NGC 1931 je emisní mlhoviny s otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Vozky. Mlhovina leží 1° západně od hvězdokupy Messier 36.
Kvůli své poměrně malé hvězdné velikosti 10 je viditelná až ve větších dalekohledech jako drobná mlhavá skvrnka, případně mohou být vidět některé hvězdy přidružené otevřené hvězdokupy.
Uprostřed mlhoviny leží těsná skupinka čtyř hvězd 11. až 14. hvězdné velikosti, která svým postavením může připomínat Trapéz v souhvězdí Orionu.
NGC2264 - Vánoční stromeček
Snímek:
duben 2021
TS150
ASI6200
60x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 60x300 sec Ha
bin 2x2
Objekt:
Na obloze se nachází v severní části souhvězdí u hranice se souhvězdím Blíženců, 6,5° jižně od hvězdy Alhena (γ Gem) s magnitudou 1,9 a přímo součástí hvězdokupy je pouhým okem viditelná hvězda S Monocerotis (15 Mon) s magnitudou 4,7. 1° jihozápadně se nachází mlhovina NGC 2261.
Prvním rysem, který pozorovatele zaujme při prohlížení této části oblohy triedrem, je samotná hvězdokupa tvořená přibližně dvaceti modrými hvězdami, kterým vévodí S Monocerotis. Rozsah magnitud těchto hvězd je od 5 do 9 a tyto hvězdy tvoří trojúhelník, jehož ostrý vrchol míří na jih, takže při pozorování na jižní polokouli, kde tento vrchol míří nahoru, vypadá jako vánoční stromeček.
Při pozorování větším dalekohledem je možné při použití mlhovinového filtru spatřit na tomto vrcholu mlhovinu, na jejímž okraji je temná mlhovina ve tvaru kužele, jejíž vrchol je namířen proti vrcholu Vánočního stromečku. Díky tomuto vzhledu se nazývá Kuželová mlhovina. Severozápadně od hvězdokupy se rozprostírá další rozlehlá a slabší mlhovina, která je dobře viditelná na fotografiích s dlouhou expozicí. [Wiki]
Leo Triplet
Snímek:
květen 2021
TS150
ASI6200
40x150 sec RGB Gain:100 -15°C, 330x150 sec L
Objekt:
To proto, že ji na obloze nalezneme v souhvězdí Lva. Ve skutečnosti se tato malá skupinka galaxií nachází mnohem dále, než hvězdy souhvězdí Lva, a to přibližně 35 miliónů světelných let od nás. Všechny tři galaxie patří do skupiny spirálních galaxií. Pro nás mají téměř didaktické postavení. Na každou z nich se díváme totiž z poněkud jiného směru.
Na galaxii M66 hledíme téměř seshora a můžeme tak obdivovat její poněkud roztažená spirální ramena. Modré oblasti překotné tvorby hvězd a obecně výskytu hvězd mladých a svítivých jsou výrazným znakem tohoto hvězdného ostrova. Zatím v ní bylo pozorováno pět supernov, poslední v roce 2016. Na obloze zabírá 8´ x 2,5´ a dosahuje jasnosti 8,9 magnitudy. Vysoká hustota hmoty v centru této galaxie je způsobena dřívějším přiblížením k dalšímu členu tripletu - galaxii NGC 3628.
Na galaxii M65 se díváme více ze strany, což dává více vyniknout prostorovosti ramen s tmavými prstenci prachu a jasné oblasti centrální části. Zatím v ní byla pozorována pouze jedna supernova, a to v roce 2013. Na nebi zabírá 8´ x 1,5´ a jeví se jako objekt 9,3 magnitudy.[ČAM]
NGC7497
Snímek:
záŕí 2021
TS150
ASI6200
160x180 sec RGB Gain:100 -15°C, 318x180 sec L
Objekt:
Je tato galaxie chycená do pavučiny z prachu? Ne, je daleko v pozadí. Ovšem hvězdami s paprsky a strašidelnými tvary se to na tomto hloubkovém obrazu nebe jen hemží. Jasnější hvězdy se nacházejí uvnitř naší vlastní Mléčné dráhy. Ta slabá, ale všudepřítomná mračna mezihvězdného prachu se zvedají nad galaktickou rovinu a slabě odrážejí kombinované světlo hvězd Mléčné dráhy. Někdy se jim říká cirry z vysokých šířek, nebo kolektivně ozářené mlhoviny a souvisí s molekulárními mračny. V tomto případě scénu zaplňuje difúzní mračno katalogizované jako MBM 54, vzdálené méně než 1000 světelných let. Ta galaxie zdánlivě zapletená v prachu je spirální galaxie NGC 7497 asi 60 miliónů světelných let daleko. NGC 7497 je vidět ve středu skoro z boku a její vlastní spirální ramena prachové pásy odrážejí barvy hvězd a prachu Mléčné dráhy.[ČAM]
PaStdr9
Snímek:
říjen - únor 2022
TS150
ASI6200
1585x300 sec Ha+Oiii Gain:100 -15°C
Objekt:
V případě objektu Patchick-Strottner-Drechsler 9 využili na internetu přístupných dat pořízených teleskopem GALEX (Galaxy Evolution Explorer telescope), který studuje vývoj hvězd ve vzdálených a tedy velmi starých galaxiích. V kombinaci s bohatou on-line databází Aladin ze Strasbourg Observatory, která obsahuje obrovské množství informací o objektech vesmíru, identifikoval na snímcích hvězdu typu „bílého trpaslíka“. Vzhledem k tomu, že tyto hvězdy bývají obklopeny právě planetárními mlhovinami jako zbytky kataklyzmatických dějů původní hvězdy, pustili se do hledání této mlhoviny. Poté, co na archivních snímcích v modrém světle prohlídky Digital Sky Survey (DSS) identifikovali slabou mlhovinovou strukturu obkopující tohoto bílého trpaslíka s povrchovou teplotou 90 tisíc Kelvinů, pustili se do vlastní identifikace. Po 15ti hodinové skládané expozici teleskopem 3 Takahashi Epsilon-130D pořízené různými filtry se začala na snímku mlhovina objevovat. Výsledná expozice pak zabrala 130 hodin. Mlhovina leží v souhvězdí Andromedy a zabírá plochu větší než tři měsíční úplňky. To ji, pokud se tedy její příslušnost k tomuto typu mlhovin potvrdí již probíhajícími pozorováními na Calern Observatory, Côte d'Azur ve Francii, zařadí na třetí příčku mezi úhlově největšími známými planetárními mlhovinami. Ovšem její jasnost dosahuje pouhých 20 až 22 magnitud, což je nejméně 25 milionkrát méně, než jasnost „Velké mlhoviny v Oionu“ M42..[ČAM]
M63
Snímek:
březenr 2022
TS150
ASI6200
200x120sec na kanál RGB
Objekt:
Galaxie Slunečnice (také Messier 63, M63 nebo NGC 5055) je spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Má hvězdnou velikost +8,6m
a od Země je vzdálena přibližně 29 milionů světelných let.
Objevil ji Pierre Méchain 14. června 1779. Spolu s Vírovou galaxií a několika menšími galaxiemi tvoří skupinu galaxií M 51.
M63 je prvním objektem hlubokého vesmíru, který objevil Pierre Méchain. Tuto galaxii objevil 14. června 1779 a ještě téhož dne to oznámil svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji zapsal do svého katalogu.
Messier ji popsal jako slabou mlhovinu bez hvězd, která při sebemenším rušivém osvětlení přestává být vidět. Naopak William Herschel zaznamenal, že je velmi jasná, protažená od severozápadu na jihovýchod, má délku 9 až 10 úhlových minut a má výrazné jádro. Její spirální vzhled rozeznal až William Parsons.[wiki]
NGC7129
Snímek:
červen-červenec 2022
TS150
ASI6200
760x120sec
Objekt:
NGC 7129 je reflexní mlhovina nacházející se 3300 světelných let daleko v souhvězdí Cepheus . Mladá otevřená hvězdokupa je zodpovědná za osvětlení okolní mlhoviny. Nedávný průzkum ukazuje, že kupa obsahuje více než 130 hvězd mladších než 1 milion let. NGC 7129 se nachází jen půl stupně od blízké kupy NGC 7142 .
Mlhovina má tvar poupat; mladé hvězdy vyfoukly do molekulárního oblaku, který je kdysi obklopoval při jejich zrodu, velkou bublinu podivného tvaru. Růžově růžová barva pochází ze zářících prachových zrn na povrchu bubliny, která je zahřívána intenzivním světlem mladých hvězd uvnitř. Ultrafialové a viditelné světlo produkované mladými hvězdami je absorbováno okolními prachovými zrny.[wiki]
LDN1228
Snímek:
září 2022
TS150
ASI6200
850x180sec
Objekt:
Roku 1958 observatoř Palomar dokončila tzv. Palomar Observatory Sky Survey (POSS), desetiletou prohlídku oblohy, sponzorovanou společností National Geographic. Tento průzkum byl proveden pomocí Teleskopu Samuela Oschina, který oblohu snímal na 35cm fotografické desky Kodak,
citlivé na modré a červené světlo. Průzkum původně pokryl oblohu od deklinace +90 stupňů (severní nebeský pól) po -27 stupňů ve všech rektascenzích, s citlivostí do +22 mag (přibližně milionkrát citlivější než lidský zrak). V letech 1957-1958 byl průzkum rozšířen do deklinace -33 stupňů.
Astronom Roger Lynds podrobil tyto snímky vizuálnímu zkoumání za účel vytvoření katalogu temných mlhovin. Jednotlivá temná mračna jsou zařazena pod označením LDN Lynds Dark Nebulas.
Ldn1228 se také nazývá "Dance of the Demons" .
M42 Trapezium
Snímek:
leden-únor 2023
TS150
ASI6200
800x13sec
Objekt:
Mlhovina v Orionu, známá také jako M42 (Messier 42), je emisní mlhovina vzdálená 1 600 světelných let od Země v souhvězdí Orionu. Je vidět i pouhým okem přímo uprostřed Orionova meče. Šířka je 33 světelných let. Tvoří jádro Orionova komplexu, kde se mimo ni nachází například i mlhovina Koňská hlava, Orionův molekulový oblak, Barnardova smyčka a jiné. Orionův komplex zahrnuje mnoho objektů v oblasti o průměru několika set světelných let, z nichž nejvýraznější je právě Velká mlhovina v Orionu.
Součástí M42 je otevřená hvězdokupa Trapez složená z velmi mladých hvězd. Hubbleův teleskop odhalil prachový disk kolem těchto hvězd, pravděpodobně počáteční stádium vývoje planetární soustavy.[wiki]
SH2-261
Snímek:
únor-březen 2023
TS150
ASI6200
380x180sec
Objekt:
Sh2-261 je také známý jako LBN 863, SIM 34 nebo Lower's Nebula.
Lowerova mlhovina (Sh2-261) se nachází na nejvzdálenějším okraji naší Mléčné dráhy mezi ramenem Orion a Perseus. Sh2-261 je velká slabá oblast převážně ionizovaného vodíku. Mlhovina je pojmenována po Haroldovi a Charlesi Lowerovi, kteří tuto mlhovinu objevili v roce 1939.
V Sh2-261 jsou zabudovány LBN 862 a LBN 864. V tomto poli je také několik tmavých mlhovin.
Leo Quartet
Snímek:
květen 2023
TS150
ASI6200
450x120sec
Objekt:
NGC 3190
je spirální galaxie s pevně vinutými rameny a ležící v souhvězdí Lva . Objevil ji
William Herschel v roce 1784. NGC 3190 je členem skupiny galaxií Hickson 44 , která se odhaduje na vzdálenost asi 80 milionů světelných let a skládá se ze čtyř galaxií v těsné skupině -NGC 3193 je poměrně beztvará, NGC 3187 je matná, ale nápadná spirální galaxie a NGC 3185 má spirální strukturu s příčkou s vnějším prstencem. Je také členem skupiny galaxií NGC 3190 , která je členem skupin Leo II , řady galaxií akupy galaxií vytažené z pravého okraje
nadkupy v Panně[wiki]..
NGC5643 Kočičí oko
Snímek:
červen - srpen 2023
TS150
ASI6200
60x600 HA, 60x600 OIII, 394x180 L, 72x180 RGB, 150x2 RGB
Objekt:
NGC 6543
Mlhovina Kočičí oko (NGC 6543, také známá jako Caldwell je planetární mlhovina v souhvězdí Draka. Z hlediska struktury je to jedna z nejsložitějších známých mlhovin. Ve vysokém rozlišení Hubbleova vesmírného dalekohledu v ní lze pozorovat nevšední struktury – chomáče, výtrysky, vlákna a „obloukové rysy“.
Mlhovinu objevil 15. února 1786 William Herschel. Roku 1864 se díky práci amatérského astronoma Williama Hugginse stala první planetární mlhovinou s prozkoumaným spektrem.
Moderní studie narazily na několik tajemství. Komplikovanost struktury může být způsobena částečně materiálem vyvrhovaným z binární centrální hvězdy, i když dosud neexistuje žádný přímý důkaz, že by centrální hvězda měla průvodce. Snaha zjistit relativní zastoupení chemických prvků narazila na velký nesoulad mezi výsledky dvou odlišných metod měření, příčina však není jasná.[wiki]
NGC225 Plachetnice
Snímek:
srpen 2023
TS150
ASI6200MM
214x180 na kanál RGB
Objekt:
NGC 225
je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji s magnitudou 7,0.Objevila ji Caroline Herschel 27. září 1783. Od Země je vzdálená přibližně 2 100 světelných let.Hvězdokupa se dá snadno vyhledat, protože se nachází téměř přesně v polovině cesty mezi jasnými hvězdami Gama Cassiopeiae (γ Cas) a Kappa Cassiopeiae (κ Cas). Leží ve hvězdném poli velmi bohatém na slabé hvězdy. Může být vyhledána i triedrem 10x50, ve kterém vypadá jako jasná skvrna posetá hrstkou málo nápadných hvězd. Pomocí dalekohledu o průměru 100 mm a větším je možné pozorovat dvacítku hvězd do 11. magnitudy, které jsou rozptýlené v oblasti o rozměru 12'. Hvězdná pole severním směrem vypadají silně zastíněná hustými oblaky prachu.[wiki].
VDB141 Ghost nebula
Snímek:
září 2023
TS150
ASI6200MM
100x180 na kanál RGB
Objekt:
VDB141
Mlhovina Ghost (označená Sh2-136 , VdB 141 ) je reflexní mlhovina nacházející se v souhvězdí Cepheus .
Leží poblíž kupy NGC 7023 . Při pohledu na sousední snímek je název mlhoviny snadno pochopitelný. Mlhovina Ghost je označována jako globule (v katalogu CB230 ) o průměru přes 2 světelné roky. Je tam zapuštěno několik hvězd, jejichž odražené světlo způsobuje, že mlhovina má žlutohnědou barvu.
LDN1147
Snímek:
září 2023
TS150
ASI6200MM
150x180 na kanál RGB
Objekt:
LDN1147
komplex Lyndsových tmavých mlhovin LDN 1147/1158. Vznikají tam hvězdy, zatím se ale stále ukrývají v temnotách mračen. Při prohlídce tohoto ostrého snímku se dají identifikovat Herbig-Harovy objekty, kde výtrysky z nedávno vzniklých hvězd vytvářejí rázové vlny zářivého plynu.
SH2-170
Snímek:
říjen 2023
TS150
ASI6200MM
240x180 na kanál RGB
objekt:
SH2-170
SH2-170, také známá jako mlhovina „Malá růžice“, je oblast H2 nacházející se v souhvězdí Cassiopeia. Tato oblast plynu a prachu se nachází asi 7500 světelných let daleko v rameni Perseus naší galaxie. Jasná hvězda ve středu mlhoviny ionizuje okolní plynný vodík a způsobuje jeho záři.
LBN576
Snímek:
listopad 2023
TS150
ASI6200MM
145x180 na kanál RGB
objekt:
LBN576
Abell 85 je slabý zbytek supernovy v Cassiopeii ve vzdálenosti přibližně 9780 l.y. Tato mlhovina má přibližně 98 l.y. v průměru a je zdrojem optických, rádiových a rentgenových emisí.
IC2087
Snímek:
leden 2024
TS150
ASI6200MM
180x180 na kanál RGB
objekt:
IC2087
IC 2087 je malá a slabá reflexní mlhovina v Býku. Mlhovina leží uprostřed velké oblasti temné mlhoviny a je viditelná díky blízké přítomnosti horké hvězdy.
Tato hvězda není vidět, je skryta za silnější vrstvou prachu. Na snímku jsou zaznamenány tzv. Herbig-Haro objekty (červené skvrnky, výtrysky) což je docela vzácnost.
Jsou to malé mlhovinám podobné objekty, které vznikly v důsledku krátké, jen několik tisíc let trvající etapy života mladé hvězdy.
Tvoří se, když hvězda z oblastí pólů vyvrhuje plyn s hmotností několika Zemí při rychlosti několika stovek kilometrů za sekundu rovnoběžně s rotační osou.
Herbigovy-Harovy objekty se hojně vyskytují v oblastech tvorby hvězd a okolo jedné hvězdy je často možné vidět více než jeden tento objekt.
SH2-188
Snímek:
prosinec 2023, leden 2024
TS150
ASI6200MM
144x300 na kanál NB HA+OIII
objekt:
SH2-188
Planetární mlhovina Kreveta, nápadně připomínající znak browseru Mozila Firefox.
Neobvyklá planetární mlhovina nacházející se v souhvězdí Cassiopeia. Expandující plyn z planetární mlhoviny se sráží s okolním plynem v mezihvězdném prostředí. Mlhovina má téměř kruhový tvar, ale je mnohem jasnější na jihovýchod (vlevo dole), protože centrální hvězda se rychle pohybuje tímto směrem. V opačném směru jsou také vidět slabé obláčky plynu.
Bodeho galaxie
Snímek:
květen 2024
TS150
ASI6200MM
750x120 RGB
objekt:
Bodeho galaxie
M81 je díky své blízkosti k Zemi velmi jasnou galaxií a za podmínek velmi příznivých astronomickému pozorování může být pozorována i obyčejným triedrem. Malé dalekohledy o průměru 60 až 80 mm ji ukážou jako světlou skvrnu dlouhou několik úhlových minut a protaženou od severo-severozápadu na jiho-jihovýchod. Střední dalekohled s průměrem 150 mm umožní pozorovat nějaké podrobnosti jádra, které je mnohem jasnější než okrajové oblasti, rozplývající se postupně v jasu oblohy. Dalekohledy o průměru 250 až 300 mm pak ukážou i základní tvar ramen jako proměnný jas hala kolem jádra. Na fotografiích s dlouhou závěrkou nebo složených fotografiích je v okolí M81 a M82 vidět široká síť propletených mlhavých vláken – tato rozsáhlá soustava plynu a tmavého prachu je spojena i s mlhovinami, které patří k Mléčné dráze.
M82 je možné najít 35' severně od M81 a 45' jihovýchodně od M81 se nachází o něco slabší galaxie NGC 3077. Třetí výrazný člen této skupiny galaxií, NGC 2403, leží až v sousedním souhvězdí Žirafy.
Galaxie M81 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je pozorovatelná pouze blízko rovníku. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna[wiki].
LBN569
Snímek:
červenec,srpen 2024
TS150
ASI6200MM
750x180 RGB+L
objekt:
LBN569
LBN 569 se nachází 9° od Polaris poblíž Cephea. Je to malá část velmi velké struktury molekulárního mračna, která pokrývá celý severní nebeský pól. Jedná se o stejný extragalaktický prach. LBN 569 svítí zlatě a v několika částech rámu jsou dokonce přítomny náznaky červené. Zlatý odstín je z velké části, způsoben prachem osvětleným proměnnou hvězdou třídy M3 V438 Cephei.
SH2-140
Snímek:
srpen, září, říjen 2024
TS150
ASI6200MM
800x180 RGB+L
objekt:
SH2-140
Sharpless 140 je oblast H II a emisní mlhovina v souhvězdí Cepheus, 3000 světelných let od Sluneční soustavy. Je součástí bubliny Cepheus. Povrch mraků mlhoviny sestává především z polycyklických aromatických uhlovodíků.
IC1805
Snímek:
říjen, listopad 2024
TS150
ASI6200MM
716x180 RGB+L
objekt:
IC1805 Srdíčko
Mlhovina Srdce (IC 1805) je emisní mlhovina v souhvězdí Kasiopeji vzdálená od Země 6 150 ly. Mlhovina obsahuje ionizovaný vodík, na jejím okraji se také nachází menší otevřená hvězdokupa známá jako Mellote 15. Název získala pro podobnost s tvarem lidského srdce na řezu.
